Co nám vlastně přinese poznání minulých životů? "Já již budu vědět... již to nebudou domněnky... stane se to realitou... nic nebude jako dřív...."

Při regresní terapii jde u nás o velký prožitek, který můžete znásobit a prožít jej mnohem hlouběji s přípravou.

Nějak na mě vykukují samé nepříjemnosti, ale ze všech koutů. Se všemi, ale úplně se všemi, děti, příbuzný, šéfová, všechny rádoby kamarádky, jsem v nepohodě. A pořád stejný žánr. A tak nevím, co mi to má říct a co mám změnit. Jsem již několik měsíců uzavřená a nejde mi o ničem s nikým mluvit, a když už, tak se to zvrhne v osočování a ukazování prstem, kdo je vinný.

Je to takový restart zaseknutého počítače, v němž jsme měli otevřeno spoustu dokumentů. Po obnovení již nebudeme automaticky otvírat všechna původní okna, ale půjdeme postupně a systematicky.

Není nutné doopravdy prožít vše, ale uvědomit si, že vše již nastalo.

Obíhám okolo zvláštní planety. Je bílá s hnědými tečkami. Je dutá, jdu do ní. Je jiná, než jsme nyní zvyklí....

Vyplatí se jednat, než čekat. Hlavně ať se něco stane, hlavně jednat, ale nečekat.

Jsem v čele bitvy. Je to pěkný pocit, protože můžu zachránit svůj lid. Oni nás napadli. Chtěli naše území. Bylo to agresivní. Agresi používám k boji a naší ochraně, jsem dobrý bojovník. Jdu jim příkladem.

Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.

Spadne mu kámen ze srdce. Mám pocit, že snad má i slzy v očích. Zvedá mě do vzduchu a říká, že mě miluje. Je to nádherné.