K čemu je v praktickém životě ovládání vlastní mysli a jak poznám, že jsem zvládl první dva kroky zetří ve vašem návodu?
První krok v návodu je nezávislé pozorování myšlenek
Takže jakmile k nám myšlenka přijde, tak ji odsunout dále a čekat v roli pozorovatele na další myšlenku. Toto je poměrně těžko uchopitelné, ale když se na to podíváme z pohledu praktického života, je to velmi účinné cvičení. Vezměme si příklad, kdy se chceme učit a myšlenky nám lítají do budoucnosti, minulosti a do říše fantazie.
V tu chvíli nám toto cvičení umožní myšlenku na budoucnost jednoduše odsunout a vrátit se zpět k učení, přijde další myšlenka – lehce odsuneme a dále se učíme. Je nám smutno po hádce s partnerem? Myšlenku odsuneme dál a věnujeme se aktivitě, kterou chceme. Nestáváme se tedy otroky nechtěné myšlenky, které se nedokážeme zbavit, ale zcela vědomě ji pošleme dál a vybereme si další prožitek.
Druhý krok
K tomu, abychom nemuseli často odsouvat nevhodné myšlenky, nám poslouží druhý krok – tedy vědomé ovládnutí jedné myšlenky. Znamená to uzavřít se před okolními myšlenkami. Tedy budu se učit, vnímám pouze učení a ostatní myšlenky nemají šanci. Jsme uzavřeni ve své sféře s naší jednou myšlenkou a ostatní na nás můžou někde z dálky mávat a upoutávat naši pozornost, ale my se nedáme a dále se soustředíme.
Jakmile náhodou nevítaná myšlenka přijde, díky prvnímu kroku ji již dokážeme bravurně odsunout a vrátit se k naší aktivitě. Jak je vidět, tyto dva kroky navzájem spolupracují a jejich zvládnutí nám přinese komfortnější život. Náš život, naše realita je závislá pouze na našich myšlenkách. Tedy, když dokážeme odsunout nechtěné myšlenky a udržet si námi vybranou, budeme mít hned krásnější život.
Třetí krok
Pustit veškeré myšlenky – toto lze využít v praktickém životě při zahlcení. Máte moc úkolů, mnoho lidí na vás mluví, vy nevíte, co dřív, a již víte, že se v myšlenkách topíte. Takto to dál nepůjde. Tedy usedneme, vše pustíme, jdeme do nicoty myšlenek a při návratu si postupně nabíráme pouze chtěné a v nejvhodnějším pořadí.
Je to takový restart zaseknutého počítače, v němž jsme měli otevřeno spoustu dokumentů. Po obnovení již nebudeme automaticky otvírat všechna původní okna, ale půjdeme postupně a systematicky. Tedy ve chvíli, kdy toto zvládáte v běžném životě, tak již máte reálné důkazy, že jste svou mysl ovládli.
Spolu můžeme jít ještě dále... na terapeutickém lehátku. Více na MujTerapeut.cz
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Konečne som sa prestala báť samoty. Môj život s mojim terajším manželom sa zmenil. Prestala som sa báť toho, že ma manžel opustí. Učím sa žiť šťastne sama so sebou bez ohľadu na to, či mám alebo nemám partnera.
Do regresní terapie jsem šla s otázkou, odkud pramení můj silný strach rozhodovat se sama za sebe, proč mám tendenci poslouchat druhé a co mi brání uvěřit, že můžu být skutečně svobodná a šťastná. Netušila jsem, že odpověď se přede mnou otevře v příběhu chlapce, který vyrůstal v rodině, kde se o jeho životě rozhodovalo dávno předtím, než se naučil rozhodovat sám...
James Leininger jako čtyřletý začal mít děsivé noční můry, při kterých padal k zemi v hořícím letadle. Malý chlapec dokázal také pojmenovat různá letadla z 2. světové války, jejich části a dokázal popsat jak provést bezpečnostní kontrolu před odletem. A to byl teprve začátek.
