Barbro už od útlého dětství trápily děsivé noční můry, které jí nedaly spát a po probuzení byla vždy velmi zmatená. Když se jako čtyřletá svěřila rodičům, že její pravé jméno je Anna Frank, tak si rodiče mysleli, že si vymýšlí. Postupně se přestala svěřovat svým rodičům se vzpomínkami protože jí nikdy nevěřili. Než jednoho dne všichni uvěřili...
Obíhám okolo zvláštní planety. Je bílá s hnědými tečkami. Je dutá, jdu do ní. Je jiná, než jsme nyní zvyklí....
Vyplatí se jednat, než čekat. Hlavně ať se něco stane, hlavně jednat, ale nečekat.
Jsem v čele bitvy. Je to pěkný pocit, protože můžu zachránit svůj lid. Oni nás napadli. Chtěli naše území. Bylo to agresivní. Agresi používám k boji a naší ochraně, jsem dobrý bojovník. Jdu jim příkladem.
Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.
Spadne mu kámen ze srdce. Mám pocit, že snad má i slzy v očích. Zvedá mě do vzduchu a říká, že mě miluje. Je to nádherné.
Minulý život už nezměníme, ale můžeme si prožít alternativní rozhodnutí a zjistit, jak by se náš život dále ubíral. Tím se naučíme rozhodovat a řídit se podle správných emocí či intuice, a tak jistěji kráčet životem.
Lucie se po regresní terapii vyjádřila, že má za sebou zážitek, který je velmi emotivní, a život jí konečně dává smysl. Rozhodla se proto napsat svůj zážitek z minulého života i pro ostatní lidi. Má se jim stát inspirací, aby život vzali pevně do svých rukou.
Jakmile pochopíte, vše kolem vás se začne pomalu uklidňovat bez sebevětší fyzické námahy a vy začnete zase volně dýchat. Je to neuvěřitelně krásný pocit.
„Absolvoval jsem celkem dvanáct regresních terapií. Tyto mi ukázaly spoustu důležitých životních lekcí. Některé z těchto lekcí byly poměrně brutální, ale často o to poučnější. Jednou z právě takových pro mě byla lekce odpuštění, o kterou se s vámi chci na žádost Sidrise podělit.