Kolega Komenského v minulých životech
Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.
Petr měl opravdu úžasné zážitky, včetně setkání s Ludvíkem XVI. Dovolte nám vyprávět je od začátku, nechte se vtáhnout do příběhu a na konci se dočkat vyústění ve velkolepém zjištění! Uléháme na relaxační lůžko a skrze hluboké uvolnění se ocitáme v dětských letech. Jsem v dětském pokoji. Cítím se normálně. Zrovna jsem si vybavil, jak vypadal pokoj, když jsem byl malý a měl jsem ho s bratrem. Měl jsem tam červenou židli, která se otáčela a byla hodně poškrábaná. Je mi 6 let. Jedno z nejsladších období - jsme ještě v bříšku, cítíme se jako cukrová vata :) Vnímám něco podobného černému a příjemnému prostředí. Trochu dopadá světlo skrze bříško. Vnímám pocit uvolnění , je mi tak 5 měsíců. Vybavil se mi hladký, kulatý pupík. Maminka je spokojená a mírumilovná, je mi s ní dobře. Nyní nastal čas jít dále, mnohem dále a poznat život před naším životem. Co se nám ukáže nejdříve?
Mám na sobě jenom tričko, kraťasy a jsem bos. Je to starší oblečení. Stojím v zátoce, okolo mě jsou jenom lesy a moře. Jsem z rybářské rodiny. Rodiče jsou starší. Táta bude mít kolem 60 let, je šedivý, vousy, trošku při těle. Stojím na kamení, kolem mě je rozbouřené moře. Mám pocit hrozné samoty a nicoty. Všechno je pochmurné. Někdo byl na mě hnusný, někdo nás mlátil - zlý otec. Nejspíš jsem neudělal, to co jsem měl udělat. Cítím, jak po mně prudce vyjel, ale nevím proč. Není to o práci, je to jen jeho ego. Nedokáže se ovládnout. Ať už bych dělal cokoli, tak bych ho neuspokojil. Je to jeho problém, ne můj. Zrovna jsem se díval na otce a chci mu vzdorovat. Jenom si ho prohlížím, jeho odpornou naštvanou tvář. Neumí se chovat, je absolutně bez dobré výchovy a nemám k němu žádnou úctu. Já si nesu jídlo a on po mně vystartoval.
Jsem pořád ten chlapec. Teď je tam hodně lidí. Pořád cítím v sobě tu zlost k otci. Jsem v přístavu zátoky. Lidé chodí a pozorují stánky. Cítím se dobře v těle chlapce, jsem víc nevinný. Rád pozoruji lidi, je to uklidňující. Jsem chlapec, který nikoho nepotřebuje. Radši bych se postaral o sebe sám, něco si ulovil a měl svůj klid. Drží mě obrovský vztek. Je to vražedný vztek. Chtěl bych ho zabít, toho člověka, který mě drží zkrátka a diriguje mě.
Utekl jsem k nějakým starším lidem, kteří byli normální a starali se o mě. Pracovali na lodi, kde brali mladé chlapce na práci. Převáželi jsme zboží. Dokázal jsem utéct skrze útlak. Bylo to pro mě jako vězení. Musel jsem získat nový prostor. Zjistil jsem, že život nedává smysl, pokud neuteču a nebudu šťastný. To odhodlání jsem našel při dalším fyzickém útoku otce. A já jsem si řekl, že takhle to dál nepůjde.... Situaci jsem zanalyzoval.... Při útěku jsem tak hledal nový domov.
Stojím v přístavu. Pořád cítím vztek. Pořád mám na sobě obnošené hadry. Spíš žiji v ústraní. Nevím, jestli mám domov, jsem na lodi, rybářem, až odpadlíkem. Je to volný život bez rodičů. V lodi ležím na posteli a jsem rád, že jsem sám. Jsem svobodný, nic si nedokazuji. Mám rád tu posádku obyčejných chlapů, kteří se smějí, vypijí si rum a mě nijak nehodnotí. Zeptají se, jak se mám a zasmějí se se mnou. Mám pocit štěstí, svobody a pocit toho, že jsem unikl něčemu zlému. Je to fajn, když si s nimi můžete podat ruku a oni se smějí. Teď jsme zrovna na palubě a jsou vlny. S jedním se bavím a on se na mě směje. Znamená pro mě oporu, bere mě takového, jaký jsem. Nejsem pro něho hloupý, ale já pořád nevím, co to je být chytrý. Je super, že mě nikdo nehodnotí. Chytrý nebudu, dokud nebudu schopný udělat složitější práci sám. Možná, že to zvládnu a jsem tak spokojený. Vytáhnout plachtu, uvázat lano. Moře je pořád rozbouřené. Pracujeme jako tým. Pro mě je důležitá ta svoboda. Jsem šťastný, protože jsem svobodný. Získal jsem jí tak, že jsem tajně utekl. Je to pro mě však tragické.
Nepříjemný pocit, že svoboda skončí. Jsem starší, ale ne starý, jsem jen zmučený. Něco se tam stalo.
Dokázal jsem žít svůj vlastní život. Vybrat si pocit svobody. Dostal jsem přijmutí od těch hodných přátel. Opravdu důležitá byla svoboda a kamarádi, kteří měli velké porozumění.
Musím pozorovat emoce, být zcela jasně mířený. Důležité je dobro. Jsem moc roztěkaný. Pro mě je vždy důležitá svoboda a ne ti lidé, kteří pořád dirigují. Ta svoboda, kdy budu dělat práci, kde se budu cítit svobodně. Přátele si vybírám a chápou mě. Všichni jsme se změnili. Zahodili jsme to ego. Přítel z lodi je můj aktuální kamarád. Možná protože jsme byli tak uvolnění na té lodi, možná to je on, že je v současném životě takový uvolněný. Hodně jsme se kamarádili, když jsme byli mladší. Nikdy mě nesoudil, byl uvolněný.
Odmala jsem vyrůstal v bohaté rodině. Vybavily se mi pocity, že tam byla nějaká válka. Uniformy - vysoký černý klobouk, modrá uniforma vojáků, kteří nás napadli. Možná má nějaký erb na prsou. Čtverec rozdělený na 4 malé čtverce. V každém bude možná nějaký znak. Jsem v bitvě, vidím muškety. Můj dobrý otec prožíval bitvu. Úplně jsme to neprohráli, měli jsme velké ztráty, ale zvládli jsme to.
Musím bránit svoji zemi. Jsem v čele bitvy. Je to pěkný pocit, protože můžu zachránit svůj lid. Oni nás napadli. Chtěli naše území. Bylo to agresivní. Agresi používám k boji a naší ochraně, jsem dobrý bojovník. Jdu jim příkladem. Jsem oporou své země. Já jsem to prohrál. Umřel tam někdo známý. Bylo to úplné fiasko, ale nedobili nás, protože přišel na pomoc dobrý kamarád ... Je starší, jako ten kamarád z lodi... Je to pro nás obrovská úleva. Je vousatý, takový tlustší a větší. Věděl, že jsem to nezvládl, ale jinak, že jsem schopný. Jsem od té chvíle plný emocí, nejdřív je tam i úleva ze záchrany. Kamarád se znal s mým otcem. Dostala se k němu zpráva, že jdu do bitvy a on přišel sám. Byl to velký přítel. Jsem na něho hrdý. Jmenuje se Ludvík XVI. Je mu 50 až 60 let. Otec už nežil. Ale s Ludvíkem byli dobří kamarádi. Minulé životy nám dávají mnohé možnosti, stejně jako současný život. V minulém životě však můžeme procházet alternativní cesty, což je velmi oblíbené pro celistvé pochopení života a právě těch nejlepších cest. Učíme se tak, jak se opravdu dobře rozhodovat. Alternativní rozhodnutí jít bez boje Jsou nenasytní. Chtěli by stále víc. Minulý život, tak jak jsem jej prožil, byl ten nejlepší možný.
Jsem v sále s nóbl lidmi. Jsem pořád mladý a nechci stárnout. Zámek, krásná zahrada plná květin. V tom zámku se mi vybavil první sál s pěkně upravenými lidmi, kteří se smějí. Možná je to vyšší šlechta, ale nejsou namyšlení. Jsou přátelští a plní míru. Jsem teď z vyšší vrstvy. Je to nóbl oblečení. Jsem zde vítán. Procházím davem lidí, jsou všichni spokojení, asi je zde nějaký večírek. Jsem možná nějaký šlechtic, každopádně s nimi nemám problém, mám je rád a oni mě. Mám modré šaty s modrým kloboukem a na něm peří. Jsem šlechtic. Jsem vzrušený ze společnosti, cítím se dobře. Jsem významný. Řídím nějaké statky. Je to skvělý pocit. Mám pár farem. Jsme pěstitelé, sklízíme. Spíš zařizuji věci kolem, nějaký obchod. Je to můj zámek, je velký, s velkou zahradou. Nevadí mi to být špinavý. Je to pěkné pomáhat chudým, obzvlášť když trpí. Všechno je v pořádku. Žiji v míru.
Výhra. Použil jsem svou sílu pro dobro. Všude jsem šel příkladem a byl jsem opora - rolníkům i vojákům. Byl jsem vedený tím směrem už od mala - "Jdeme a zvládneme to." Bylo to tím, že jsme byli jako lid spojení, byli jsme jako jeden, tak jsme se mohli udržet. Chtěl jsem, aby mě všichni znali, abychom se připravili na bitvu. Na tu bitvu, až vyrostu. Táta to věděl, tak mě na to připravil. Ale já jsem nic zabírat nechtěl. Otec byl hospodář, nemyslím, že by chtěl dobývat. Důležitá je mužnost, agrese použitá pro obranu, kterou vědomě nasměruji.
Žít z nitra je největším smyslem. Být přítomný. V pozadí je strach, že to nezvládnu -> využít tu velkou sílu, rozhodnost.
Pomáhat lidem. Smysl mi dává, když vidím dobro v lidech. Když jsem v dobrém kolektivu. Potřebuji to víc cítit srdcem, a ne logikou, pořád to hledám logikou. Ponořit se do nitra a zastavit mysl. Je tam cesta skrze dobré a chápavé lidi. Když nebudeme tvořit zbytečné problémy, můžeme tvořit dobré cesty. Můžeme dělat dobrou práci. Odnést si lásku. Potřebuji více cítit srdcem. Chci prožívat s lidmi to skutečné dobro, které je v nás. Chci prožívat mír - když pomáhám druhým, když to jde. Dělat něco vyššího. Regresní terapie nám vždy dává pochopení minulého života, s jehož pomocí se dokážeme lépe rozhodovat v životě současném. Poznat pocit, jaké to je, když si vybíráme nevhodnou životní cestu, a lépe pak, jaké to je, když si vybíráme cestu správnou.
Co je to regresní terapie naleznete zde i s kontaktem na na nás