Výraz “regresní terapie” vychází z latinského “regressus”, tedy návrat zpět, ústup. Jedná se tedy o terapii návratem zpět do minulosti. Mnoho lidí ale uvažuje velmi správně: “Když se můžu podívat do minulých životů, mohu nahlédnout i do těch budoucích.”

Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.

Po regresní terapii mám pocit, že se ve mně probudila nová životní síla. Začala jsem opouštět staré vzorce, které mě vnitřně svazovaly. Změnila jsem několik návyků, vnímám velkou úlevu a inspiraci. Zároveň si všímám, že se proměňuje i dynamika mé rodiny. Jako kdyby se narovnalo něco, co mezi námi dlouho stálo. Tento posun začal ve chvíli, kdy jsem se v hlubokém stavu uvolnění nechala vést intuicí a poprvé pocítila, kde jsem se ocitla v jednom ze svých minulých životů...

Jakmile se Joey Verwey naučila ve třech letech mluvit, začala vyprávět rodičům o tom, jak žila ve svých minulých životech. Její příběhy byly tak podrobné a přesné jako by je skutečně zažila. Malá holčička dokonce dokázala popsat jak vypadal tehdejší svět a co se odehrálo několik desítek let nazpět. Tento fascinující případ vzbudil pozornost psychologů, vědců i novinářů, kteří ověřili pravdivost jejích tvrzení.