"Jaký je můj smysl života a co mám teď dělat?" Odpověď lze často nalézt při terapii do minulých životů, které ukazují poučení a dávají příjemná pochopení přesného směru pro aktuální život. Jak cesty do minulých životů probíhají je ukázáno v tomto reálném příběhu.
Rok 1837, jsem v baráčku v kuchyni, vidím velký statek. Rodiče pracují jako pomocná síla. Ležím jako miminko v dřevěné kolíbce. Naklání se nade mnou tehdejší máma, ale netváří se přívětivě. Necítím lásku, navíc je problém s jídlem. Cítím pocit „ty jsi nám tu ještě chyběla“.
Nacházím se ve Španělsku, vesnice Monterde, kterou protéká potok Ortiz. Jsem u baráku na dvorku, hraju si s klackem a odháním husu.
Dům drancují vesničani, zaměstnanci. S mámou a sestrou, si nakládají vesničani po svém. Mrzí mě, že jim nemůže nikdo pomoci. Já jsem daleko od domu. Vedle mě stojí někdo s modrou uniformou a kabátem. Snaží se mě odtáhnout úplně pryč. Nebojím se s ním jít, ale nerozumím, proč nejde pomoct mé rodině. On odpovídá: „Bylo by jich moc, nezvládl bych to.“ Má výčitky, že nemůže pomoci. Je to můj starší bratr Filip, jenž je nyní v aktuálním životě můj táta.
V lesích s tlupou vojáků.
Jsem na válečném bojišti. Kouř, botce na puškách a klečím nad bráchou, který umírá. On byl voják a chránil mě. Miloval mě jako bráchu. Ale já jsem ho moc neznala. Zbytek vojáků mě s sebou nevzal, musím se o sebe postarat. Zůstávám proto ve vesnici a komukoliv pomáhám.
Mám slečnu, ale nesmíme být spolu, protože nejsem tam odsuď. Jsem totiž Francouz, stejně jako byla má rodina, ale jsme ve Španělsku se španělskou armádou. Abychom mohli zůstat ve vesnici, bratr musel narukovat. Vesničanům se nelíbil náš vztah a tak jsem musel odejít z vesnice. Žiji ale poblíž sám.
Přítelkyně žila dál ve vesnici u rodičů, ale tajně dál chodila za mnou.
Když jsem malinký, cítím při narození od mé maminky radost. Vidím na statku králíkárnu.
Používá se pro nahlédnutí do Cesty Osudu a pochopení chybného jednání. V aktuálním životě tak získáváme více důvěry v sebe sama a vedení, jež nás vnitřně směřuje správně, ale ne vždy za ním umíme jít. Časem jsem přesvědčil její rodiče skrze útěk a odešli jsme spolu žít jinam. Bydleli bychom sami mimo hlavní vesnice, kácel bych stromy. Měli bychom rodinu, holčičku, prožíváme pohodový život. Loru se mi k odchodu z vesnice podařilo přesvědčit mluvením a důvěrou.
„Především se postarat sám o sebe a nedůvěřovat okolí.“ Vyplatí se jednat, než čekat. Hlavně ať se něco stane, hlavně jednat, ale nečekat. Následuje Poučení k aktuálnímu životu a rozmluva s Ochrannou bytostí, jež zde nemůžeme vypsat, neboť udává přesné rady a směr života. Ať tyto znovuobjevené zkušenosti slouží pro co nejlepší přítomný život :)
Jména a místa byla upravena pro zachování soukromí.
Regresní terapií prováděl MujTerapeut.cz
Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉 Rezervovat termín
Někdy přicházejí okamžiky, které člověku připomenou něco, na co dávno zapomněl. Ne vzpomínku z dětství. Ne událost z minulého roku. Ale něco mnohem hlubšího. Přesně to se stalo během jedné regresní terapie...
Určitě víš, že sebeláska je klíčem k tomu, jak se každý den cítíš. Jenže žít sebelásku v praxi není vždy jednoduché. V cestě nám totiž často stojí různé mýty, kterým jsme uvěřili. Tady jsou tři nejčastější, které možná brzdí i tebe...
Život přináší události, které mají velký význam, ale často si jejich důležitost neuvědomujeme. Nějakou dobu předtím, než jsem objevil Astrální Akademii, jsem utrpěl zlomeninu kotníku a musel podstoupit operaci. Pár dní po zákroku jsem ležel na nemocničním lůžku, neschopný usnout. Byl jsem ve stavu mezi spánkem a bděním, když se mi před očima začal odvíjet živý filmový zážitek...
Malý Ryan Hammons se narodil v Oklahomě v roce 2004 a už od útlého dětství měl děsivé noční můry. Když Ryanovi byly čtyři roky, přišel za svou mámou a řekl jí: „Jsem z Hollywoodu.“ Chlapec začal dále povídat o svém velkém domě s bazénem, zeleném autě a své přítelkyni. Chlapcovi věty daly smysl v okamžiku, když narazil na obrázek z filmu Night after Night...