Proč jsem celý život nedokázala lidem věřit? Odpověď mi dala regresní terapie

Na regresní terapii jsem přišla s pocitem, že lidem nedokážu úplně věřit. I když mi nikdo neubližoval, uvnitř jsem byla neustále ve střehu. Jako bych čekala, že se každou chvíli něco stane. Měla jsem potřebu všechno kontrolovat, hledat bezpečí a být připravená utéct. Rozum mi říkal, že jsem v bezpečí. Moje tělo ale věřilo něčemu úplně jinému. Během regresní terapie se přede mnou začal odvíjet příběh ženy jménem Ária, která žila ve Francii v 16. století.

Okamžik, který změnil celý život

První vzpomínka mě zavedla do doby, kdy mi byl přibližně jeden rok. Byla jsem v náručí své maminky ve velkém kostele plném lidí. Cítila jsem její obrovský strach, bezmoc a nejistotu.

Můj tatínek byl někde v davu. Čekala ho poprava. Byl kovář a vyráběl zbraně pro lidi, kteří bojovali za svobodu. Cítila jsem z něj obrovskou sílu, odvahu a čest. Maminka na něj byla pyšná, přestože věděla, že o něj přijde.

Roky na útěku

Tatínka popravili a náš domov byl zničen. S maminkou jsme utekly a dlouhé roky jsme žily jako vyhnankyně. Schovávaly jsme se, protože jsme věřily, že nás chtějí zabít.

Když mi bylo patnáct let, maminka zemřela. Zůstala jsem úplně sama. Naučila jsem se postarat sama o sebe. Samota se stala mým domovem. Přestala jsem věřit, že existuje místo, kde bych mohla být opravdu v bezpečí.

Setkání, které změnilo můj pohled

O rok později jsem u studny potkala neznámého muže. První, co přišlo, byl strach. Pak jsem ale cítila, že mi nechce ublížit. Přinesl mi jídlo a odvedl mě ke staré ženě. Byla to moje babička. Dlouhé roky jsme o sobě nevěděly. Právě ona mi vysvětlila všechno, čemu jsem jako dítě nerozuměla.

Když minulost nepustí ani po letech

Ani jako dospělá jsem svůj strach nedokázala opustit. Žila jsem s mužem, který mě miloval. Staral se o mě a opakovaně mě ujišťoval, že jsem v bezpečí. Jenže já mu nedokázala uvěřit. Pořád jsem měla potřebu schovávat se. Měla jsem svá tajná místa, kam jsem utíkala. Nikdo mě nepronásledoval. Přesto jsem byla přesvědčená, že nebezpečí může přijít kdykoliv.

Strach jsem si nesla i do mateřství

Když jsem čekala své dítě, měla jsem vedle sebe milujícího muže, který mi dával pocit bezpečí. Přesto jsem v sobě nedokázala najít úplný klid. Prožívala jsem obrovskou radost a lásku, ale zároveň i strach. Strach o své dítě. Strach z toho, že se může stát něco zlého.

Teprve zpětně jsem pochopila, že jsem si s sebou nesla hluboce zakořeněnou nedůvěru a pocit, že o to nejcennější můžu kdykoliv přijít. Láska ve mně byla stále propletená strachem.

Největší uvědomění

Na konci regresní terapie přišlo poznání, které mě hluboce zasáhlo. Pochopila jsem, že jsem celý život nesla strach, který původně ani nebyl můj. Převzala jsem ho od své maminky. Stejně tak jsem převzala přesvědčení, že lidem nelze věřit a že je potřeba být stále připravená utéct.

Ve skutečnosti jsem ale nebyla naštvaná na lidi. Byla jsem naštvaná sama na sebe. Na to, že jsem svůj strach nedokázala překonat. Na to, že jsem si nedovolila důvěřovat.

Co mi regresní terapie dala

Po regresní terapii jsem odcházela s pocitem obrovské úlevy. Dokázala jsem odpustit lidem. Ale hlavně sama sobě. Uvědomila jsem si, že nemusím nést cizí strachy. Nemusím žít podle přesvědčení, která vznikla před dávnými lety. Nemusím se obětovat. Nemusím se bát přijímat lásku. Nejdůležitější je důvěřovat sama sobě. Protože když věřím sobě, můžu začít věřit i druhým. Právě tehdy už strach nemusí řídit můj život.

Gabriela

Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉  Rezervovat termín