3 mýty o traumatu z dětství, které tě ovlivňují dodnes

Dětství je dávno pryč, ale některé jeho zkušenosti v tobě zůstávají. Ovlivňují, jak reaguješ, jak vnímáš sama sebe, jak se chováš k ostatním i co od sebe očekáváš. Snažíš se zavděčit ostatním, máš strach z odmítnutí, těžko říkáš „ne“ nebo potřebuješ mít všechno pod kontrolou. Často přebíráš zodpovědnost za všechno kolem sebe a máš pocit, že musíš být silná a všechno zvládnout sama. Za tím vším stojí přesvědčení, která sis vytvořila už v dětství.

Právě tato přesvědčení se postupně proměnila v mýty, kterým věříš dodnes. Vypadají jako pravda, ale ve skutečnosti tě drží ve vzorcích, které ti už neslouží.

Podívejme se na tři nejčastější:

Mýtus č. 1: „Měla jsem normální dětství. Nemohlo mě to ovlivnit.“

Trauma nemusí vždy znamenat jednu velkou a dramatickou událost.Často vzniká také z dlouhodobých zkušeností, při kterých dítě postupně získává pocit, že jeho potřeby, emoce nebo hranice nejsou důležité.

Když nebyl prostor otevřeně vyjadřovat emoce, naučila ses být „hodná“, nezlobit a nikoho nezatěžovat. Přizpůsobovala ses náladám druhých, abys byla přijímaná a doma byl klid.

Takové zkušenosti se později projevují potlačováním vlastních potřeb, pochybováním o vlastních pocitech nebo neustálým upřednostňováním ostatních. To, že bylo dětství v mnoha ohledech hezké a nechyběla v něm láska, neznamená, že některé jeho části nemohly zanechat stopu.

Mýtus č. 2: „Měla bych to už mít dávno vyřešené.“

Dospělost sama o sobě nevymaže vzorce, které vznikly v dětství. Tyto vzorce nevznikly vědomě. Byly způsobem, jak ses jako dítě snažila zvládnout situace, kterým jsi ještě nedokázala úplně porozumět.

Proto nestačí rozhodnout se, že od určitého dne bude všechno jinak. Změna začíná pochopením. Když porozumíš tomu, proč určité situace vyvolávají konkrétní reakce, můžeš postupně měnit i způsob, jakým na ně reaguješ.

Místo tlaku na sebe potřebuješ prostor, ve kterém můžeš zjistit, odkud tyto vzorce pocházejí, co ti kdysi přinášely a proč se jich stále držíš.

Mýtus č. 3: „Musím být silná a zvládnout všechno sama.“

Když ses už v dětství naučila spoléhat především sama na sebe, v dospělosti se z toho stává přesvědčení, že pomoc nepotřebuješ nebo si o ni nemáš říkat.

Zvládáš všechno sama. Nechceš nikoho obtěžovat. Nerada ukazuješ svou zranitelnost. Přijmout pomoc je pro tebe těžší než ji nabídnout někomu jinému. Navenek působíš silně a samostatně, uvnitř ale můžeš být vyčerpaná z toho, že všechno držíš sama. Síla přitom neznamená zvládnout všechno bez pomoci.

Dovolit si opřít se o druhé, říct si o pomoc a přiznat, že něco nezvládáš, není slabost. Je to součást zdravého vztahu k sobě i k ostatním.

Staré vzorce nemusíš nosit celý život

Tyto vzorce nevznikly náhodou. V době, kdy vznikaly, měly svůj důvod. Pomáhaly ti přizpůsobit se prostředí, získat přijetí, vyhnout se konfliktu nebo si vytvořit pocit bezpečí.

Jenže to, co bylo užitečné v dětství, už nemusí být potřeba v dospělosti.Proto není potřeba své reakce odsuzovat nebo se za ně obviňovat. Důležité je začít jim rozumět.

Terapie vytváří bezpečný prostor, ve kterém se na tyto vzorce můžeš podívat z jiného úhlu, pochopit jejich kořeny a postupně změnit to, co ti dnes už neslouží.

Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉  Rezervovat termín