Setkání s terapeutkou Vlastou pro mě bylo zásadní. Její klidný a uklidňující hlas mě dovedl hluboko do mého nitra, kde jsem konečně porozuměla své nedůvěře i nevysvětlitelnému smutku. Netušila jsem ale, že právě tam na mě čeká objev, který mi změní život...
Regresní terapie mi odhalila tajemství mého minulého života, kde jsem znovu získala ztracenou sílu a vypořádala se s dramaty, která mě kdysi pronásledovala. A pak přišel šok – místo, které jsem během terapie spatřila, existuje! Skutečná španělská lesnatá rezervace, která i dnes jako živé zrcadlo připomíná mé zážitky z minulosti.
Příběhy lidí, kteří prožili klinickou smrt, jsou na internetu tisíce a fascinují nejen laickou, ale také vědeckou společnost. Těm stejným lidem řekněte, že astrálně cestujete a reakce bude… No asi si to všichni dokážeme představit.
Život přináší události, které mají velký význam, ale často si jejich důležitost neuvědomujeme. Nějakou dobu předtím, než jsem objevil Astrální Akademii, jsem utrpěl zlomeninu kotníku a musel podstoupit operaci. Pár dní po zákroku jsem ležel na nemocničním lůžku, neschopný usnout. Byl jsem ve stavu mezi spánkem a bděním, když se mi před očima začal odvíjet živý filmový zážitek...
Byla jsem poprvé na regresní terapii a musím říct, že jsem zpočátku cítila trému. Tento zážitek mi otevřel oči a srdce k novým možnostem a hlubšímu porozumění sebe sama i druhých. Jsem vděčná, že jsem překonala svůj strach...
Jessicu už od dětství trápila bolest v levém koleni. Neustále opakovala své mamince Kim, že se jí s ním stalo něco hrozného. Kim si původně myslela, že si dcera zranila koleno na tělocviku, ale při pohledu na něj nenašla nic neobvyklého. Lékař potvrdil, že koleno je v pořádku. Holčička postupem času trpěla děsivými nočními můrami, které odhalovaly historickou bitvu z roku 1642 a vzpomínky na její minulý život.
Malá Olivia už od svých dvou let vzpomínala na to, že žila v roce 1787. Tvrdila, že se tehdy jmenovala Daisy Robinson, žila v malé vesnici v Anglii a dokázala rozpoznat dobové mince s králem Jiřím III. Mohlo by jít o důkaz reinkarnace?
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Jakmile se Joey Verwey naučila ve třech letech mluvit, začala vyprávět rodičům o tom, jak žila ve svých minulých životech. Její příběhy byly tak podrobné a přesné jako by je skutečně zažila. Malá holčička dokonce dokázala popsat jak vypadal tehdejší svět a co se odehrálo několik desítek let nazpět. Tento fascinující případ vzbudil pozornost psychologů, vědců i novinářů, kteří ověřili pravdivost jejích tvrzení.
Malý chlapec Edward Austrian často trpěl bolestmi v krku a měl hrůzu z tmavého, mlhavého a sychravého počasí. Když byly Edwardovi čtyři roky, udělala se mu na krku cysta a musel být hospitalizován na chirurgii. Jakmile se po zákroku probudil začal chlapec označovat svou bolest v krku jako své „postřelení“. Jeho matka tomu nepřikládala žádný význam. Koneckonců, děti si často pletou slova. Ale pak se stalo něco zvláštního...