Setkání s terapeutkou Vlastou pro mě bylo zásadní. Její klidný a uklidňující hlas mě dovedl hluboko do mého nitra, kde jsem konečně porozuměla své nedůvěře i nevysvětlitelnému smutku. Postupně jsem začala chápat, že nedůvěra k lidem, pocity zrady, viny, strachy i skrytý smutek se zrcadlily v mém současném životě.

Od role oběti k poznání sebe

 V regresní terapii jsem uviděla i roli oběti, která byla s těmito pocity spojená. Toužila jsem po lásce, ale zároveň se jí bála. Nedokázala jsem přijmout ani milovat samu sebe. Myslela jsem si, že terapie přinesla konec – uchopení a pochopení. Ve skutečnosti to byl začátek cesty k větší hloubce poznání sebe sama.

Zrcadlo, které ukázalo pravdu

Krátce poté jsem vzala vnučku na výlet na Petřínskou rozhlednu a do zrcadlového bludiště. Nejprve to byla legrace, pak iluze a nakonec hluboký dotyk uvnitř mě. Stála jsem před zrcadlem, které bylo opravdové a poprvé jsem v něm spatřila sebe jinak. Všechno navazovalo na terapii, na téma nedůvěry a nepřijetí.

Celý život jsem slýchala, že jsem špatná, jiná, že všechno dělám špatně. Toužila jsem po lásce, ale místo ní přicházelo nepochopení, odmítání a žádná podpora. Vytvořila jsem si pocit, že opravdu „jsem špatně“. A svět mi to neustále zrcadlil. Přesto jsem se nevzdávala a šla svou cestou i když navzdory všemu a všem. Jenže pořád s nedůvěrou a neláskou k sobě. 

Síla ukrytá pod pokličkou

Po terapii jsem v zrcadle poprvé uviděla i svou dobrou stránku. Uviděla jsem svou sílu, která se projevuje jako láska, důvěra a sebevědomí. Zároveň se však otevřely i staré pocity úzkosti a deprese, které jsem kdysi schovala hluboko pod pokličku. Doufala jsem, že zmizely ale takhle to nefunguje.

Abychom něco vyléčili, je třeba se na to podívat, otevřít to, i když to bolí. Pojmenovat, přijmout a teprve pak pustit. Protože jsem své pocity potlačila, přestala jsem vnímat i signály těla. Téměř jsem nedýchala, žila v napětí, trápily mě bolesti uší a žaludku. Uvědomění přišlo, ale řešení ne. Tělo zůstávalo ve stresu, který jsem už nevnímala. Až po terapii se všechno začalo postupně odkrývat a uvolňovat. 

Našla jsem lásku v sobě

Dnes cítím rovnováhu a harmonii. Přijala jsem sebe samu, dobré i špatné stránky a pustila se do léčení svých zranění. Díky lásce k sobě a hlubšímu pochopení sebe dokážu mít pochopení i pro ostatní. Umím je přijímat takové, jací jsou, v jejich kráse i nedokonalosti. Pochopila jsem, že i naše zranění jsou darem. Pokud je přijmeme, můžeme díky nim růst. Hledala jsem lásku venku, ale našla jsem ji uvnitř sebe.

IByssa