Život po životě: Olivia a její příběh z 18.století
Malá Olivia už od svých dvou let vzpomínala na to, že žila v roce 1787. Své mamince ráda vyprávěla, že se jmenovala Daisy a dokonce znala i své příjmení Robinson. Jednoho dne přišla k mamince a řekla jí, že všechen vzduch vyšel z jejího těla a ukázala na střed svého těla. Přitom dodala:
„Zemřela jsem, ale o tom raději nemluvím.“
Její maminka zůstala v šoku, protože Olivia dosud neměla žádný kontakt se smrtí.
Žila v malé anglické vesnici
Holčička často rodičům vyprávěla o tom, že jako Daisy milovala skladbu „London Bridge is Falling Down“ a zemřela ve věku 30 let. Už jako čtyřletá začala mluvit o tom, že žila v malé vesnici v Anglii.
Anglické mince za vlády krále Jiřího III.
Vzpomněla si na mince, kterými se v té době platilo, měly na sobě krále a po okrajích byly vlnité. Její maminka byla sběratelkou anglických mincí a zjistila, že má ve své sbírce zmíněné mince, na kterých je zobrazen král Jiří III. Ukázala ji svou sbírku anglických mincí od roku 1600 a Olivia dokázala ukázat na minci krále Jiřího III. Byla dokonce schopna rozeznat i ostatní mince z doby vlády tohoto krále!
Olivia svými vzpomínkami tak nadchla své rodiče, kteří navštívili Irsko a konkrétní místa, která zmiňovala. Když dorazili na jedno z míst, Olivia přesně identifikovala budovy a místa, která byla změněna nebo zničena během mnoha let.
Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online. 👉 Rezervovat termín
Shanti Devi z Indie na první pohled vypadala jako obyčejné děvče, ale její zvláštností bylo, že do svých tří let vůbec nemluvila. Dívka začala mluvit až ve svých čtyřech letech a často mluvila o svém minulém životě, manželovi a dětech. Tvrdila, že její současný domov není tím, ve kterém žila a že její rodiče rovněž nejsou skuteční. Zpočátku to její rodina ignorovala a mysleli si, že je to pouze hra, ale jednoho dne uvěřili...
Tři roky po pádu dvojčat v New Yorku, v roce 2004, se narodil chlapec jménem Cade. Už od útlého dětství měl děsivé noční můry. Nacházel se v nich ve vysoké budově a vždy přitom křičel, že padá. Chlapec také trpěl panickým strachem z letadel a vysokých budov. Rodiče byli šokováni, když jim, začal vyprávět podrobnosti o svém životě v New Yorku, kde pracoval ve vysoké budově s výhledem na Sochu svobody, a o tragédii, která tuto budovu postihla. Pátrání po jeho vzpomínkách vedlo k objevu spojení s oběťmi teroristických útoků z 11. září 2001.
Příjemný hluboký regresní zážitek nás dovádí k většímu porozumění podstatě vlastního života. Takové porozumění je významným krokem, který je doprovázen pozitivními změnami ve stávajícím životě: lepším fyzickým i emocionálním zdravím, vyrovnanějšími vztahy, větší spokojeností a radostí.
Výraz “regresní terapie” vychází z latinského “regressus”, tedy návrat zpět, ústup. Jedná se tedy o terapii návratem zpět do minulosti. Mnoho lidí ale uvažuje velmi správně: “Když se můžu podívat do minulých životů, mohu nahlédnout i do těch budoucích.”
