Bohatství není vše - příběh z regresní terapie

Lucie se po regresní terapii vyjádřila, že má za sebou zážitek, který je velmi emotivní, a život jí konečně dává smysl. Rozhodla se proto napsat svůj zážitek z minulého života i pro ostatní lidi. Má se jim stát inspirací, aby život vzali pevně do svých rukou.

Můj příběh z minulého života, Lucie

5 let, Cambridge

Žiji daleko od města, jsem chráněn od ruchu velkoměsta. Nacházím se na panském dvoře a v ruce třímám luk, se kterým běhám kolem jezírka. Jsou tu dvě cestičky od zámku a při nich velké stromy. Tyto dvě cesty vedou až k našemu krásnému domu. Tady bydlím se svou macechou, která je chamtivá a mého otce si vzala jen pro peníze. Má matka už zemřela a otec je obchodník, takže hodně času tráví mimo domov.

16 let

Mám na sobě bílou košili a dlouhé kalhoty. Jsem ve škole, pryč z domova. Nechci tu být, nejsem spokojen a chci se vrátit domů. Jsem daleko od domova kvůli maceše. Byl jsem pro ni nepohodlný kvůli otci. S otcem se máme rádi a chce, abych se po vyučení vrátil domů. Já vím, že se domů už nikdy nevrátím. Při životě mne drží jen pomsta maceše. Přemýšlím o tom, že ji zabiju nebo ji připravím o svůj majetek.

30 let, Londýn, 1500

Stojím na kamenném mostě a lidé mě poznávají a s úctou zdraví. Jsem vystudovaný právník, na škole jsem skončil jako premiant a pracuji v městské správě. Po škole jsem se rozhodl, že se už domů nevrátím. Zanechal jsem pomsty vůči maceše a rozhodl se, že ji už nikdy nechci vidět. Jednou budu mít vlastní rodinu, která mě bude mít ráda.

35 let

Stojím na trávě a jsem obutý ve zvláštních střevících se špičkou ohnutou vzhůru. Mám oblečen starodávný oblek, klobouk a na ruce mám krásný fialový prsten. Dívám se na louku, na níž se pasou ovce. Rozhlížím se kolem sebe s pocitem, že je tu krásně a bezstarostně. Mám pocit, jako bych chtěl utéct ze svého současného života. Chci žít jednoduše a nenechat se ovlivňovat společenskými normami chování. Užívám si chvíli před západem slunce. Klečím na trávě, opírám si hlavu v dlaních a kladu si otázku, co mám dělat. Slunce už zapadlo a já si sedám na koně. Vrátil jsem se domů a už tam nikdo není. Macecha i otec jsou už po smrti. Je mi to líto, že od dětství jsem již svého otce neviděl. Jsem svobodný a bezdětný. Budoval jsem kariéru a rodinu jsem nechtěl. Jak tak stojím před svým rodným domem, cítím, že se mi mění priority. Toužím po rodině a užít si obyčejného života. Nechci se vrátit do svého dosavadního života prožitého v bohatství. Převlékl jsem se do jednoduchého oblečení a přeji si, aby mne už pod jménem John Fight nikdo nepoznal.

35 let

Cestou potkávám obyčejné lidi a s radostí si s nimi povídám. Teď už jsem pochopil, že se mě lidé ve městě báli a měli ze mne strach. Užívám si jízdu na koni a chci poznávat svět, který jsem nikdy neviděl. Jsem šťastný, volný, lehký a dokážu se sám o sebe postarat.

55 let

Přišel jsem z Mongolska a putoval jsem světem. Chtěl jsem od všeho utéct a každý den jsem navštívil jiné místo. Když jsem putoval po Slovensku, seznámil jsem se se svou ženou a rozhodl se tu usadit. Nový život jsem začal s novým jménem Juraj.

65 let, Prievidza, 1535

Cestoval jsem víc než 20 let. Teď žiju v domě se slaměnou střechou a kamenným komínem. Jsem pasákem ovcí. Mám ženu, která předtím ovdověla, a starám se o její děti. Chtěl jsem odejít domů a ještě jednou svůj domov spatřit. Nakonec jsem pochopil, že domov mám tam, kde se cítím dobře a kde je moje milovaná žena.

Konec doby

Rozhodl jsem se však navrátit i se ženou do svého rodného domu. Necítím se tu však dobře, nicméně chtěl bych se sem ještě jednou vrátit, ovšem asi jen z nostalgie. Přišel jsem sem zemřít. V první části života jsem byl obklopen luxusem a bohatstvím. Neměl jsem však žádné přátele. Ověřil jsem si, že jsem schopen dosáhnout mnohem víc. Druhá polovina života byla v chudobě, ale nekonečně bohatá na lásku, lidi a přátelství.

Poučení k přítomné době

Poslední dobou v sobě pociťuji klid a užívám si jej. Přestala jsem o něco usilovat. Uvědomila jsem si, že vyčerpáním jsem necítila radost a lásku. Cítím, že je mi manžel oporou. Je to člověk, jehož miluji, a musím se naučit respektovat jeho život. Zároveň se musím naučit respektovat i životní cestu svých dětí. Nesmím jim vnucovat cestu, po níž si sami jít nepřejí.

Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉  Rezervovat termín