V partnerském vztahu se někdy stává, že jeden člověk potřebuje více blízkosti, pozornosti nebo společného času. Druhý to ale může vnímat jako kritiku nebo výčitku. Žena může mluvit o tom, že jí chybí partnerova blízkost. Partner ale může slyšet, že není dost dobrý nebo že něco dělá špatně. Místo přiblížení se proto začne bránit.
Pokud člověk vnímá sdělení jako kritiku, může se automaticky snažit svou hodnotu obhájit. Začne vysvětlovat, proč něco udělal, hledá argumenty nebo se stáhne.Nemusí to znamenat, že mu na vztahu nezáleží. Může se jen snažit ochránit před pocitem selhání.
Když se partner stáhne, druhý člověk může jeho chování vnímat jako odmítnutí. Začne proto více vysvětlovat, více se ptát nebo vyžadovat větší pozornost.
Partner to může vnímat jako ještě větší tlak a stáhne se ještě více. Postupně vzniká vzorec, ve kterém se jeden snaží získat blízkost a druhý se před tlakem snaží chránit.
Za konfliktem často nejsou jen samotná slova. Jeden partner může potřebovat více blízkosti, zájmu a ujištění. Druhý může potřebovat cítit, že je přijímaný a že není neustále hodnocený. Oba přitom mohou chtít totéž. Cítit se ve vztahu bezpečně a důležitě.
Pomáhá mluvit především o vlastních pocitech a potřebách místo hodnocení partnera. Místo vysvětlování, co partner dělá špatně, je možné popsat, co nám chybí a co bychom potřebovali.
Tím se snižuje pravděpodobnost, že druhý člověk uslyší pouze kritiku a začne se bránit. Neznamená to potlačovat vlastní potřeby. Naopak. Jde o to říct je způsobem, který dává druhému prostor jim skutečně porozumět.
Někdy se pod hádkou o společný čas nebo pozornost skrývá mnohem hlubší potřeba. Jeden člověk potřebuje cítit blízkost. Druhý potřebuje cítit přijetí.Když se tyto potřeby střetnou, mohou se partneři začít vzdalovat, i když oba ve skutečnosti touží po větším spojení.
Porozumění tomuto vzorci je prvním krokem k tomu, aby spolu partneři dokázali komunikovat klidněji a lépe se navzájem slyšeli.
Chceš lépe porozumět tomu, proč se ti ve vztazích opakují stejné situace a konflikty?Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
Do regresní terapie jsem šla s otázkou, odkud pramení můj silný strach rozhodovat se sama za sebe, proč mám tendenci poslouchat druhé a co mi brání uvěřit, že můžu být skutečně svobodná a šťastná. Netušila jsem, že odpověď se přede mnou otevře v příběhu chlapce, který vyrůstal v rodině, kde se o jeho životě rozhodovalo dávno předtím, než se naučil rozhodovat sám...
Některé pocity si v sobě neseme celý život, aniž bychom věděli proč. Vždycky jsem potřeboval vědět, co bude dál. Měl jsem rád plán, jistotu a věci pod kontrolou. Když se něco změnilo na poslední chvíli, dokázalo mě to rozhodit mnohem víc, než bych čekal. Dlouho jsem si myslel, že jsem prostě opatrný člověk. Během regresní terapie se mi ale objevil minulý život, díky kterému jsem začal tento pocit vnímat úplně jinak...
Na regresnú terapiu ľudia prichádzajú s pocitom, že vedia, čo chcú vyriešiť. Trápia ich úzkosti, opakujúce sa vzťahové vzorce, strachy, fóbie alebo situácie, ktorým nerozumejú. Lenže veľmi často sa ukáže, že to, čo vnímame ako problém, je len začiatok...
Budete se cítit uvolněně a zapomenete na pocity nejistoty a bezradnosti. Naučíte se překonávat strach, úzkost a smutek. Budete svůj život prožívat více v přítomném okamžiku a daleko intenzivněji si užívat jeho příjemných stránek.