Malý chlapec Edward Austrian často trpěl bolestmi v krku a měl hrůzu z tmavého, mlhavého a sychravého počasí. Když byly Edwardovi čtyři roky, udělala se mu na krku cysta a musel být hospitalizován na chirurgii. Jakmile se po zákroku probudil, začal chlapec označovat svou bolest v krku jako své „postřelení“. Jeho matka tomu nepřikládala žádný význam. Koneckonců, děti si často pletou slova. Ale pak se stalo něco zvláštního.
Edward začal své matce vyprávět podrobné příběhy z první světové války. Byl prý osmnáctiletý voják James ve Francii, kterého během války střelili do krku a následně zemřel. Dokonce dokázal detailně popsat i svou smrt:
„Šli jsme blátem. Bylo vlhko. Byla zima. Moje puška byla těžká. Pamatuji si, jak jsem se díval na stromy a pak tam byla zkáza. Slyšel jsem výstřel zezadu. Prošel někým jiným, zasáhl mě přímo do zadní části krku a cítil jsem, jak se mi krk plní krví.“
Edward Austrian
Na celém příběhu je pozoruhodné, že jakmile se chlapec s těmito vzpomínkami svěřil a rozpomněl si na to, co bylo před jeho současným životem, cysta mu úplně zmizela. Edwardovi lékaři nikdy nezjistili, proč cysta zmizela.
Jsem v čele bitvy. Je to pěkný pocit, protože můžu zachránit svůj lid. Oni nás napadli. Chtěli naše území. Bylo to agresivní. Agresi používám k boji a naší ochraně, jsem dobrý bojovník. Jdu jim příkladem.
Tři roky po pádu dvojčat v New Yorku, v roce 2004, se narodil chlapec jménem Cade. Už od útlého dětství měl děsivé noční můry. Nacházel se v nich ve vysoké budově a vždy přitom křičel, že padá. Chlapec také trpěl panickým strachem z letadel a vysokých budov. Rodiče byli šokováni, když jim, začal vyprávět podrobnosti o svém životě v New Yorku, kde pracoval ve vysoké budově s výhledem na Sochu svobody, a o tragédii, která tuto budovu postihla. Pátrání po jeho vzpomínkách vedlo k objevu spojení s oběťmi teroristických útoků z 11. září 2001.
Co vás činí v životě OPRAVDU, ale OPRAVDU šťastným - jen vás - nikoho jiného.
Mnoho lidí přichází na regresní terapii jen ze zvědavosti. Chtějí zjistit, kým byli v minulém životě, proč je přitahují určitá místa nebo zda regresní terapie skutečně funguje. Často se však ukáže, že právě tato zvědavost otevírá dveře k něčemu mnohem hlubšímu, než na začátku vůbec očekávali...